Fakta a čísla z oblasti NRP

Věděli jste, že dle statistické ročenky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy  v roce 2022/2023: 

• je v České republice 138 dětských domovů 
• v dětských domovech žije 4261 dětí
• 0,98%  z těchto dětí je úplných sirotků, ostatní mají své biologické rodiče, kteří o ně nechtějí nebo nemohou pečovat
• 939 dětí odešlo, z toho 523 bylo starších 15 let

Další fakta z ověřených zdrojů a praxe

• děti jsou v rodinných skupinách po 6-8 + 2 vychovatelé (tety, strejdové), kteří o ně pečují
• děti bydlí v pokoji po 2-3
• průměrný věk, kdy se dítě dostává do dětského domova je 12 let (dle Federace dětských domovů)
• dítě při opuštění dětského domova dostává odchodné, které je ve výši až 25tis. Kč, výše částky se odvíjí od rozhodnutí vedení dětského domova, minimální částka není daná.

Výsledky 4letého výzkumu v obasti integrace dětí z dětských domovů do společnosti a na trh práce

Mýty o dětech z dětských domovů

V poslední době se média hodně věnují velkému společenskému tématu, kterým je integrace mladých lidí opouštějících dětské domovy. Častou reakcí veřejnosti je překvapení, jak to vlastně "v děcáku" chodí. Našli jsme několik takových nejčastějších omylů, které se o dětech z dětských domovů tradují, a zeptali jsme se Mgr. Jaroslavy Kohoutové, bývalé ředitelky dětského domova a členky expertního týmu projektu Začni správně, jak to tedy doopravdy je.

Děti z dětských domovů jsou sirotci

Spousta lidí si myslí, že děti v dětských domovech (DD) jsou sirotci. Pravda je ovšem taková, že tyto děti zpravidla své rodiče mají a až na mizivé procento se o sirotky nejedná. V domovech jsou pak umístěné především pro špatnou péči ze strany rodičů, která je již ohrožuje na životě. Často ale se svými rodiči udržují (i když většinou sporadický) kontakt. V dětském domově nemusí být trvale, vše záleží na aktivitě rodičů a také na spolupráci rodiny s příslušným sociálním pracovníkem. Tato spolupráce ale bohužel dost často vázne a děti se nedočkají splnění pravidelných rodičovských slibů: "Už brzy si vás vezmu domů." I přesto ale mají téměř všichni rodiče zachována rodičovská práva, na jejichž plnění pravidelně dbá státní zástupce, oddělení sociálně-právní ochrany (tzv. OSPOD) a další instituce.

Od narození do 18 let

Dětí, které žijí v dětských domovech od narození do dospělosti, je minimum, průměrná doba pobytu jsou 4 roky. Běžné dětské domovy jsou určeny pro děti od 3 do 18 let. Pokud se ovšem jedná o sourozence, může být do dětského domova umístěno dítě mladší tří let. Také pokud dítě studuje, může zůstat v dětském domově až do 26 let, na tzv. dobrovolném pobytu. Mnoho lidí může překvapit fakt, že některé děti přichází do dětských domovů na svou vlastní žádost, obvykle se jedná o starší děti, které si již uvědomují, že se o ně rodiče nejsou schopni postarat, zajistit jim základní životní potřeby nebo například podmínky ke studiu.

Dětský domov jako internát s minimem soukromí

Toto je další z mýtů, které se o dětských domovech tradují. V České republice přitom existují dětské domovy rodinného typu, kde děti žijí v 6-8 členných skupinách a je dbáno na sourozenecké vztahy. Děti bydlí v samostatných bytech s vlastním uzamčením, většinou se jedná o 4-5 + 1. V bytě je k dispozici kuchyně, obývací pokoj, sociální zařízení a ložnice pro 2-3 děti. Po praktické stránce se tedy chod takovéto rodinné skupinky neliší od vícečlenné rodiny. Roli rodičů zde suplují vychovatelé.

Vychovatelé neboli tety či strejdové zajišťují péči, s jejich pomocí si děti připravují v týdnu celodenní jídlo, s výjimkou oběda. Ten si připravují o víkendu. Suroviny si samy nakupují v běžných obchodech, učí se vařit a jsou vedeny k zásadám zdravé výživy.

Děti z dětských domovů jsou nevzdělané

Všechny děti navštěvují mateřské a základní školy v místě dětského domova. Střední školu si pak mohou vybrat podle svého zájmu a také svých schopností. Přihlášku na střední školu jim musí potvrdit zákonný zástupce. V průběhu svého pobytu v DD děti navštěvují exkurze a besedy, účastní se výletů nebo soutěží, aby se tak lépe seznámily s nejrůznějšími druhy povolání a mohly si udělat konkrétní představu před volbou své vlastní budoucí profese. Nejčastěji míří do odborných učilišť, kde se kluci učí na zedníky, kuchaře, číšníky, cukráře, pokrývače nebo opraváře zemědělských strojů. Dívky pak často míří do služeb, jako jsou kadeřnice, kosmetičky, zahradnice nebo servírky.

Maturitu získá jen málo vytrvalých dětí, ale situace se postupně mění ve prospěch maturantů, kteří po ukončení učebního oboru pokračují ve studiu. Problémy ovšem nastávají při následném využití získaného vzdělání. Například nejsou vhodná pracovní místa s bydlením a absolventi se po ukončení vzdělání a tím ukončením pobytu v dětském domově, nemají kam odstěhovat. Mnoha dětem tak nezbývá nic jiného, než se vrátit k rodině, která se ale ani po letech o budoucnost svých dětí nestará. Dobré zvyky a životní ambice berou pak snadno za své. Výsledkem je další čekatel na sociální dávky.

Odvážnější děti si zvolí cestu bydlení v některém z nabízených Domů na půl cesty, což je spíše prodloužení ústavní výchovy a není to řešení trvalé. Několik zralejších jedinců využije zákonné finanční pomoci k pořízení podnájmu, když si již v průběhu studia ověřili, že pro ně bude práce.

Všem dětem je při prvních krocích k samostatnosti nabízena pomoc ze strany dětského domova. Někdo ji využije, jiný sází sám na sebe… Výsledky jsou různé. Pokud se někdo po odchodu z dětského domova rozhodne vrátit zpět, aby mohl dokončit studium, je mu návrat umožněn.